Velehrad Klášter

V roce 1205 založil markrabě Vladislav Heinrich první moravský cisterciácký klášter na pravém břehu Salašky. Klášter dostal jméno po starém centru Velké Moravy, Weligradu, a měl se stát pohřebištěm moravských markrabat. Současně byla veligradská osada přenesena do kláštera. Velehrad se nachází na východním úpatí pohoří Mars (Chřiby), přírodního parku o rozloze 335 km2, rozděleného do tří okresů a formovaného řekou March. Samotné hory se skládají z hliněných a pískovcových útesů a jsou pokryty hustými listnatými lesy.
Pětilodní románský klášterní kostel Nanebevzetí byl slavnostně otevřen v roce 1228. Klášter během husitských válek vyhořel. V letech 1587 až 1592 byl následně pod opatem Eckardtem von Schwoben přestavěn a během třicetileté války a roku 1681 znovu zničen. Podle plánů Giovanniho Pietra Tencally získal komplex konečnou podobu v letech 1685 až 1735. Po uzavření kláštera v roce 1784 sloužil klášterní kostel původně jako vesnický kostel a později byl opuštěn. V roce 1890 se zařízení stalo majetkem jezuitského řádu, který zde založil vysokou školu. V roce 1928 byl klášterní kostel pod papežem Piem XI. povýšen na baziliku minor. Klášter byl za komunistického režimu znovu uzavřen v roce 1950, po roce 1990 se k jezuitům vrátil. Ve stejném roce navštívil klášter papež Jan Pavel II. Velehrad je díky svému propojení s dědictvím Cyrila a Metoděje jedním z nejdůležitějších poutních míst v zemi.
Z oblasti Jadranu do pobaltských států jednou procházela obchodní cesta. Jihomoravská cesta sv. Jakuba dnes začíná v klášteře Velehrad. Odtud vede na západ rovnoběžně s hranicemi Slovenska a Rakouska. V Českém Krumlově potkává část Camino de Santiago pocházející ze severu České republiky.