Opatství Stična, nejstarší fungující klášter ve Slovinsku, je vynikajícím příkladem dynamického rozvoje cisterciáckého řádu v celé Evropě. Byl založen z filiální linie Morimond (1115) – Ebrach (1127) – Rein (1129). První mniši přišli do Stična v roce 1132. Zakládací listinu podepsal akvilejský patriarcha Pellegrinus I. v roce 1136.

V průběhu staletí darovali šlechtičtí mecenáši klášteru četné statky, které se nacházely na celém území dnešního Slovinska. Stična se stala náboženským, kulturním a hospodářským centrem.

Vzhledem k množství potoků a řek bylo mletí na panství Stična vždy velmi důležité. Výnosné vinařství se nacházelo v Bajnofu u Nového Města. Klášter zásobovalo mnoho zemědělských podniků, z nichž největší se nacházel v Marofu, pouhý kilometr od kláštera. Mniši na svém panství zřídili čtyři velké rybníky pro potřeby rybníkářství. Starali se také o údržbu a uměleckou obnovu mnoha kostelů nacházejících se na území Stična. Vliv stičenských mnichů je dodnes patrný v kulturním dědictví a krajině.

Klášter byl zrušen josefínskými reformami v roce 1784. Po 114 letech se mniši vrátili do Stična, kde působí dodnes.