Během několika desetiletí se cisterciácký reformní řád rozšířil po celé Evropě vrcholného středověku. Asketičtí mniši si pěstovali pověst mnichů, kteří proměňovali „pustiny“ v „ráje“. Konsolidovali pohraniční oblasti a vždy působili na vědecké úrovni své doby. Radikálním výkladem Benediktovy řehole, zejména zásady ora et labora, přetvářeli podle svých potřeb celé regiony po celé Evropě. Systematickou výměnou poznatků se stali hybnou silou zemědělských inovací a skutečným hospodářským impériem.
Vytvořili vlastní typ kulturní krajiny: cisterciáckou krajinu. Takové cisterciácké krajiny se nacházejí po celé Evropě. Sedmnáct bývalých cisterciáckých opatství z pěti zemí spojilo své síly v rámci projektu Cisterscapes – Cisterciácké krajiny spojující Evropu – s cílem zkoumat tento vzrušující fenomén a zvýšit povědomí veřejnosti o něm. Tuto síť kulturního dědictví koordinuje okres Bamberg. Zde se nachází Ebrach, nejstarší cisterciácký klášter na pravém břehu Rýna. Kdysi bohaté a mocné opatství ve Steigerwaldu je důležitým mezníkem v šíření řádu do Východofranské říše i mimo ni.
Přednáška nás seznámí s fenoménem cisterciácké krajiny a sítí CISTERSCAPES, které bylo 17. dubna 2024 v Antverpách uděleno označení Evropské dědictví.