Klášter byl postaven ve středověku na strategicky důležité hranici mezi Čechami a Moravou jako hraniční kámen mezi dvěma historickými českými zeměmi mezi přirozenými hranicemi tvořenými řekami Sázavou a Svratkou.

Vývoj kláštera a okolní krajiny ovlivnila téměř 800letá historie a všechny významné dějinné události, které změnily střední Evropu a přispěly k formování dnešní Evropy.

Kvůli poškození požárem a sekularizačním tendencím ve střední Evropě byl na konci 18. století uzavřen. Dnes je bývalý klášter kulturním centrem krajiny, které se spolu s 16 partnerskými dílčími lokalitami účastní kandidatury na značku EHL v rámci evropské sítě CISTERSCAPES.

Technologie, které cisterciácký řád rozšířil po celé Evropě, převzali mniši i pro žďárskou krajinu a maximálně využili své schopnosti přetvářet krajinu pomocí vodních systémů. Mniši vytvořili mnoho rybníků, přehrad a dalších forem vodních děl. Energie získaná z vody byla využívána k pohonu mlýnů, ale také k výrobě kovů.

Bohužel většina venkovských prvků krajiny byla během komunistické éry ve 20. století přeměněna kolektivním zemědělstvím. Vliv cisterciáků na krajinu se projevil i v architektuře, jak o tom svědčí poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře zapsaný na seznamu UNESCO.