Klášter Ebrach byl založen v roce 1127 ve středním údolí Ebrachtal. První Morimondův dceřiný klášter na pravém břehu Rýna vzkvétal za opata Adama. V roce 1136 zde bylo již sedm velmožů a do roku 1158 bylo založeno šest dceřiných klášterů. Od 13. do 15. století došlo k rozsáhlému rozšíření majetku a lén. Ebrach se rozrostl v jeden z nejbohatších klášterů ve Frankách, jehož panovníkem bylo knížecí biskupství Würzburg. Klášter byl zrušen v roce 1803 a dnes je v něm umístěn detenční ústav pro mladistvé.

Základní majetek kláštera Ebrach se rozkládal v severní části Steigerwaldu v regionu Mönchsgau. Mönchseigen se správním střediskem Sulzheim a okolními vesnicemi se nacházel ve starém osídleném předpolí Steigerwaldu, na východě ohraničeném správním střediskem Oberschwappach. Dalšími významnými úředními sídly a vinařskými lokalitami byly Mainstockheim (od roku 1136) a Elgersheim (od roku 1178). Mezi Norimberkem a Schwabachem se nacházelo také panství Ebrach. Některé statky ležely jako prstenec kolem kláštera, včetně Waldschwinder Hof (od roku 1154).

Za opata Albericha Degena (1658-1686) a jeho nástupců, zejména Wilhelma Sölnera (1714-1741), Ebrach opět vzkvétal. Úřední a městské dvory a mnohé vesnické kostely byly přestavěny v barokním stylu.

Ebrachští mniši charakterizovali kulturní krajinu především pěstováním vinné révy (Silvaner) a využíváním lesů. Bukovo-dubový smíšený les v okolí Ebrachu, který navazoval na někdejší dubové háje, je charakteristický dodnes.