Klášterní krajina ve Vyšším Brodě historicky patří k rodu Morimondů. Dodnes jsou zde patrné typické znaky cisterciácké krajiny – aktivní hospodaření s vodními zdroji a soběstačnost, známky vlivu původního založení a historie, kterou prošlo (princip různosti v jednotě).

Zakládací listina nejvýznamnějšího českého šlechtického rodu Rožmberků byla důležitá nejen pro kolonizaci, ale i pro vznik státu; klášterní krajina Vyššího Brodu, která se nachází v nejjižnějším cípu Čech, dodnes tvoří hranici mezi Českou republikou a Rakouskem.

Vyšebrodské opatství a následně i další panství a statky tvořila řada roztroušených vesnic v jižních Čechách. Jedinými většími sídly jsou zde města Vyšší Brod a Hořice na Šumavě. Roztroušenost zemědělských usedlostí zároveň značí rozmanitost této krajiny – najdeme zde jak polohu původního klášterního lesa, jehož převážně hornatý terén brání většímu hospodářskému využití, tak i rovinatou rybniční oblast u Českých Budějovic a zemědělské usedlosti v kopcovitém podhůří, které jsou vhodné pro ornou půdu a ovocnářství.

Navzdory předchozímu politickému zrušení kláštera (1941-1945 a 1950-1990) a vyhnání obyvatelstva po druhé světové válce je klášter Vyšší Brod stále jediným fungujícím cisterciáckým klášterem v České republice a spravuje část historické klášterní krajiny, lesy, rybníky a pozemky.