Klášterní krajina Altenbergu ve spolkové zemi Bergisches Land zahrnuje historicky cennou oblast, obklopenou systémy využití v nízkém horském pásmu. Vyznačuje se údolími s příznivými hydrologickými podmínkami. Existovaly zde prostorové vztahy s městskými dvory v Porýní, zejména v Kolíně nad Rýnem, a velmi rozsáhlý evropský hospodářský systém.

V roce 1133 založili cisterciáčtí mniši z Morimondu dceřiný klášter. V roce 1145 přestěhovali svůj klášter do Dhünnu. Zalesněná půda byla vykácena a rozložení lesa a volné krajiny je charakteristické dodnes. Klášterní komplex zásobovaly četné velkostatky. Altenbergové zakládali filiálky ve východní Evropě.

Po sekularizaci v roce 1803 se jeho využití změnilo. Romantismus dal ruinám církevní stavby nový význam, který je zaznamenán na vyobrazeních düsseldorfské malířské školy. Od své rekonstrukce v letech 1836-47 je katedrála využívána současně.

V evropském kontextu je Altenberg příkladem cisterciáckých zásad výběru místa a následné „stabilitas loci“ v duchovní myšlence celku. „Ora et labora“ se spojují ve struktuře kulturní krajiny, která je dodnes rozpoznatelná a zároveň představuje nehmotné kulturní dědictví.

Zvláštností je malá izolovaná poloha ve velké hospodářsky silné oblasti. Pozoruhodná je kontinuita využití jako vzdělávacího centra a místa hudebního a romantického vnímání. Dnes je Altenberg opěrným bodem regionální identity s vysokou návštěvností.