Klášter Loccum založili v roce 1163 cisterciáčtí mniši z Volkenrody. Základem bylo rozsáhlé nadání od hraběte z Hallermundu, které kromě Loccumu zahrnovalo tři další vesnice a rozsáhlý les, pozdější klášterní les „Sündern“. Během několika desetiletí byl postaven klášterní kostel, kanalizace, četné klášterní budovy a vodní stavby, z nichž mnohé se dochovaly dodnes a tvoří pozoruhodný soubor.

Do roku 1330 se Loccumův majetek postupně rozrůstal a zahrnoval pozemky, budovy a práva na výnosy ze solnic, mlýnů a dalšího majetku. V tomto období existovalo nejméně pět loccumských velkostatků a tři městské dvory. Od druhé poloviny 14. století se klášteru nedostávalo donací a laických bratří, takže jeho ekonomická síla klesala a musel majetek prodávat. Ale i dnes, více než 400 let poté, co klášter přijal luteránské učení a vliv cisterciáků skončil, stále vlastní rozsáhlé pozemky.

Působení cisterciáků zanechalo stopy nejen v samotném klášteře, ale i v jeho okolí. Několik rybníků a příkopů v „Sündern“ svědčí o cisterciáckém umění vodního stavitelství. A v nedalekých Rehburských vrších se nacházejí pískovcové lomy po stavbě klášterního komplexu i jámy a výsypky po těžbě uhlí.