Cisterciáci jako krajináři

Cisterciácký řád zanechal v krajině svou stopu již ve středověku. Z Burgundska se cisterciáci usazovali po celé Evropě, stavěli kláštery na samotách v bažinatých údolích, kultivovali a kolonizovali půdu. Krajina cisterciáckých klášterů má typické rysy po celé Evropě. Jsou společným evropským dědictvím:

• Důmyslné vodní stavby pro zásobování a likvidaci kláštera a pro výrobu energie (studny, kuchyně, latríny, pivovary, mlýny).
• Rozsáhlý chov rybníků pro zásobování rybami v období půstu.
• Granges, specializované zemědělské usedlosti s odpovídajícími velkými pozemky pro zemědělství a chov dobytka jako ekonomický základ klášterního hospodářství.
• Rozsáhlé lesy pro stavebnictví a zásobování palivovým dřevem
• Vinařství pro náboženské účely, ale také pro obchod.
• Pěstování ovoce a chmele
• Městská nádvoří jako odbytová centra pro přebytky

Základem srovnatelnosti bylo založení opatství v době raného rozkvětu řádu v první polovině 12. století, tedy v době strukturálně nejvyšší prostorové účinnosti cisterciáků díky principu soběstačnosti. S tím kontrastovalo zkoumání místní různorodosti v charakteristice. Ta se projevuje v přizpůsobení cisterciáckých ideálů místním determinantám, jako je půda, klima a panství. Druhé období významné charakterizace kulturní krajiny lze identifikovat v novověku a projevilo se v druhém rozkvětu cisterciáků po protireformaci.

Aspekty rozmanitosti a jednoty vzhledu krajiny a krajinotvorných prvků budou prezentovány prostřednictvím šesti souběžných výstav, odborné konference a vzdělávacích programů v šesti partnerských lokalitách a budou zviditelněny prostřednictvím akcí a turistických nabídek. Komentované prohlídky, pěší túry, cyklistické výlety a trasy s průvodcem umožní návštěvníkům „znovuobjevit“ krajinu jako krajinu klášterní.