Zakládací listiny kláštera Zbylut v Łekně z rodu Pałuka (1153) patří k nejcennějším svědectvím středověké kultury v Polsku a jsou nejstarším známým dokladem přítomnosti cisterciáků (polský národní seznam Paměti světa UNESCO 2016).
Mniši přišli do Łekna z německého Altenbergu o několik let dříve, usadili se u jezera a pomalu přizpůsobovali okolí svým potřebám. Klášter v Łeknu (dnes archeologické naleziště), který byl činný od 40. let 11. století až do 15. století, byl zničen stavební katastrofou, což cisterciáky podnítilo k obnově jejich obydlí na novém místě, asi dvanáct kilometrů od starého kláštera ve Wągrowci, kde se zachoval klášter i bývalé opatství.
Stopy jejich přítomnosti jsou patrné dodnes a jsou hluboce zakořeněny v místní kulturní krajině, např. v oblasti bývalých obydlí a okolních vesnic, v zachovalých polních, silničních a vesnických komplexech, lesních komplexech (rezervace Dębina), jezerech (Łekneńskie), rybnících pro chov ryb a mlýnském průmyslu na přechodu přes řeku.